Neděle 16. února 2020, svátek má Ljuba
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 16. února 2020 Ljuba

Půl století bez Jiřího Šlitra

26. 12. 2019 9:09:09
Každý z nás je jedinečným tvorem v kontextu tohoto Všehomíra. Ale občas se mezi námi vyskytnou jedinci, kteří jsou tak nějak jedinečnější. Bezuzdně svoji. K takovým počítám i českého zpěváka, skladatele a malíře, Jiřího Šlitra.

Jeho vesmír jakoby vypadl z naivních obrazů celníka Rousseaua. Jen v něm nad fantaskně zelenými džunglemi neklimbá slunce, ale svůdně vybarvená rajská jablíčka. Daleko od ruchu ulice, daleko od štěkání bulváru, daleko od konformity davu. Červenají se v pozoruhodné zahradě na venkovském nádražíčku imaginace. Pokud nahlédnete před plaňkový plot, rozevře se před vámi svět absurdních nápadů, jazykového cizelérství a starých almanachů. Svět, do kterého vás nedopraví žádná cestovní kancelář. Do něho musíte spadnout po svých - jako Alenka v říši divů.

Jiří Šlitr se narodil 15. února 1924 v Zálesní Lhotě u Jilemnice. Při pohledu na to poetické jméno se mi skoro chce poznamenat, že každý má takové rodiště, jaké si zaslouží. Během středoškolských studií se jeho rodina přestěhovala do Rychnova nad Kněžnou, kde v roce 1943 úspěšně odmaturoval na místním gymnáziu. Už v té době projevoval umělecké vlohy. Po tatínkovi zdědil talent k malování, maminka ho naučila hrát na klavír. V Rychnově spoluzaložil Rychnovský dixieland, ze kterého se postupně vyvinul Czechoslovak Dixieland Jazz Band (video).

Po válce vystudoval právnickou fakultu (1945-49) a během následné vojenské služby (1949-51) se jako výtvarník Ústředního domu armády začal vážněji zabývat svou celoživotní láskou - kreslením. Právničině se nikdy profesionálně nevěnoval. V této době se také seznámil s textařem Pavlem Koptou a z jejich spolupráce vzniklo - mimo jiné - jedno z nejlepších českých blues: "Černá Jessie" (video). Skutečně osudové setkání ho však čekalo o pár let později.

V roce 1957 navštívil s Miroslavem Horníčkem vystoupení Akord Klubu v pražské Redutě a zde se seznámil se svým dlouholetým uměleckým souputníkem, Jiřím Suchým. Šlitr byl tehdy členem Svazu výtvarníků, takže se bez problémů mohl věnovat svým uměleckým projektům (kreslil, hrál v kinech na piáno, spolupracoval s Laternou Magikou, zúčastnil se výstavy Expo 58 v Bruselu). Ten nejzajímavější na sebe nenechal dlouho čekat. Společně s Jiřím Suchým a Ferdinandem Havlíkem založil v roce 1959 divadlo Semafor (i když oficiálním členem souboru nikdy nebyl).

Na prknech, která znamenají svět přidal ke svým poněkud komorním rolím skladatele a výtvarníka i podstatně exponovanější role zpěváka a herce. Zde se zrodila jeho pozdější jevištní persona založená na neohrabaně prkenném projevu a téměř dětské bezelstnosti. Jiří Suchý o tom v jedné ze svých vzpomínek vypovídá toto:

Zkrátka, jednou se ocitl Jiří Šlitr na pódiu Semaforu jako herec. Hra se jmenovala Jonáš a tingltangl a Jiří Šlitr měl za úkol říct během večera několik vět. Společným úsilím celého kolektivu Semaforu se podařilo vycvičit ho tak, že věty řek, nakonec dokonce mnohdy i ve správnej okamžik. V premiérovém publiku při vyřčení každý tý věty vznikl pocit jakýsi úlevy, kterej se projevil ve formě potlesku a smíchu, publikum ukázněně ocenilo výkon cvičeného muže, bylo šťastno, že při vyřčení věty třeba neupad, nebo že se nerozplakal, a tak tleskalo. Jiří Šlitr dodneška vzpomíná na tu chvíli, která mu dala první špetku sebevědomí a která způsobila, že napsal dopis siru Lawrenci Olivierovi, kde oznámil, že je na světě o herce víc a že sir Olivier o něm, o Jiřím Šlitrovi, ještě uslyší. Přiložil k tomu dopisu svou podepsanou fotografii, aby prej bylo sirovi jasno, že je krásnej nejen duchem.

Písničky dvojice Suchý-Šlitr se okamžitě zařadily do zlatého fondu památníku národního písenictví a už přes půl století si je broukají generace zpěváků i amatérů. Jejich svéráznou poetiku a jemný smysl pro humor lze vycítit např. ze známého Recitálu z roku 64 (video). O něco méně známou je jazzová opera "Dobře placená procházka", jejíž televizní adaptace z roku 1965 svým obsazením kopíruje semaforské provedení (video).

I přes neoddiskutovatelný úspěch na poli hudebně divadelním se Jiří Šlitr sám cítil spíše výtvarníkem a zanechal po sobě obsáhlé dílo. Své kresby vystavoval i v zahraničí. Nejraději kreslil tužkou a perem, ale experimentoval i s olejomalbou, akvarelem a linorytem (viz zde, zde nebo zde). Učil se od Josefa Lieslera a k jeho vzorům patřil Pablo Picasso, Joan Miró a Paul Klee.

A jaký byl Jiří Šlitr člověk? U osobností takto vyhraněných a originálních se mozaika vlastností skládá jen velmi těžko. Tím spíš, že své soukromí si poměrně pečlivě střežil (ani jeho nejbližší okolí nemělo potuchy o jeho četných romantických dobrodružstvích). V Semaforu se mu pro jeho málomluvnost přezdívalo Rybín. Přesto se o něm říkalo, že navzdory svému střídmému hereckému projevu miluje rychlá auta a nepohrdne ani luxusními obleky. Hrál tenis, uměl lyžovat a sám sebe označoval za "univerzálního diletanta" (většinu svých dovedností se naučil sám). Ale s odstupem času je to vlastně jedno. Za umělce mluví jeho dílo.

Tragická smrt Jiřího Šlitra (otrava svítiplynem) před půl stoletím zasáhla příznivce kultury v mimořádně citlivé době. Nejenže doznívaly svátky vánoční, ale hlavně se pomalu a bolestivě rozplývala vidina, že svobodnější duch, který v socialistickém Československu vanul v 60. letech, bude mít trvalejší ukotvení. Za pár dní se v kalendáři překulila dekáda a dravost, hravost a pravost osobního prožitku začala v umění nahrazovat normalizační shrbenost. Jiří Šlitr patřil k nejvýraznějším postavám nové kulturní vlny a s jeho odchodem na sklonku roku 1969 jakoby odešla i atmosféra neomezeného a neomezovaného hledání.

+++++++++

Předchozí Půlstoletí

Autor: Jan Řeháček | čtvrtek 26.12.2019 9:09 | karma článku: 27.26 | přečteno: 533x

Další články blogera

Jan Řeháček

Matykání: kdo se bojí, nesmí do nekonečné dimenze

"Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte". Minule jsme se společně s Alenkou vypořádali se storozměrným prostorem, tak nebudeme troškařit a vydáme se na dimenzionální štreku rovnou do nekonečna. Však už jsme tam dlouho nebyli.

9.2.2020 v 9:09 | Karma článku: 16.42 | Přečteno: 418 | Diskuse

Jan Řeháček

Velká Fuga (Beethoven)

Velká Fuga. To jméno samo o sobě budí tichou úctu. Co by taky měl člověk říkat? Co může říci ošlehaný horolezec, když stane na úpatí skalní stěny, jejíž vrchní hrana se ztrácí kdesi v mracích? Jen vydechnout její jméno. Annapurna.

30.1.2020 v 9:09 | Karma článku: 14.61 | Přečteno: 284 | Diskuse

Jan Řeháček

Rojení malířů v parku

Já bych všecky tydlety softvéry zakázal. To si do kompu naládujete fotku, pošlete ji bůhvíkam, pak si vyberete styl a za chvíli máte na obrazovce Kandinskýho. No jak k tomu takovej Mistr, co se poctivě živí štětcem přijde, že jo?

23.1.2020 v 9:09 | Karma článku: 22.05 | Přečteno: 399 | Diskuse

Jan Řeháček

Jak se Karel kvůli bulharským strojvedoucím a Čunkovi málem nestal nejlepším sportovcem

Nu co naplat. Chtěl jsem napsat pár nezávazných plků o Krullově dimenzi, ale doneslo se mi šeptandou, že kdo tento týden nenapíše blog s výše uvedeným titulem, bude vyškrtnut ze seznamu blogerů. Ale dejte si nejprve půlku Ibalginu

14.1.2020 v 9:09 | Karma článku: 23.52 | Přečteno: 551 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Čínské přísloví o příležitosti

Čínština, neboli čínské jazyky, je skupina příbuzných, ale v mnoha případech vzájemně nesrozumitelných jazyků, které patří do sinotibetské jazykové rodiny.

16.2.2020 v 20:40 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Lubomír Stejskal

Lake Malawi a jejich Lucy

Jako člověk zajímající se o děnÍ v Izraeli mám milou povinnost: seznamovat se s obsahem izraelských zpravodajských serverů. Vždycky mě potěší, když píší o České republice.

16.2.2020 v 9:15 | Karma článku: 8.97 | Přečteno: 234 | Diskuse

Jiří Dvořák

Kapela Rybičky 48 Zahájila Turné Rockový Stužkováky ve Vyprodané Pardubické Hale

Kutnohorská kapela Rybičky 48 pod vedením Frontmana kapely Jakuba Ryby nedávno oslavila 18 let své existence právě k tomuto výročí si kapela nadělila Velké Halové turné s názvem Rockový Stužkováky nebo li Rocková Maturita

15.2.2020 v 19:49 | Karma článku: 4.72 | Přečteno: 80 | Diskuse

Zdeněk Sotolář

O hyperaktivní ČŠI jedoucí na klimatické vlně

„Téma klimatické změny spadá do oblasti dvou průřezových témat rámcových vzdělávacích programů.“ Takových témat ale můžeme jmenovat celou řadu. Ale ČŠI šetří klimatickou změnu. Protože to téma teď frčí? Kdo komu jde na ruku?

14.2.2020 v 22:00 | Karma článku: 22.12 | Přečteno: 437 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Poslední láska admirála Kolčaka

Před pár dny uplynulo sté výročí popravy vrchního vladaře Ruska, admirála Kolčaka. Méně známý je příběh jeho životní lásky paní Anny. Připomeňme si ho dnes, 14.2.

14.2.2020 v 12:01 | Karma článku: 27.41 | Přečteno: 691 | Diskuse
VIP
Počet článků 308 Celková karma 21.15 Průměrná čtenost 889

Devátý nejhorší kuchař na světě, odpůrce politické překorektnělosti, začínající marťan, neúnavný konzument točeného kyslíku a jazykový dobrodruh ab incunabulis. Člen Analytického piva a Gustavu pro jazyk český. Správce Vojensko-českého slovníku.

První slečna Kateřina Zemanová přiznala po letech účast na pornovečírku

Kateřina Zemanová (26) přiznala v rozhovoru pro časopis Téma svou účast na pornovečírku. Ten se konal před sedmi lety,...

Rád Lucince barvím vlásky a starám se o ni jako o své miminko, říká Matuš

Vztah Bohuše Matuše (46) a jeho partnerky, o třicet let mladší studentky Lucie (16) vzbuzuje v posledních dvou letech...

Oscary vyhrál Parazit, Brad Pitt i hrdina Jokera, Česko neuspělo

Poprvé v historii vyhrál Oscary neanglicky mluvený film, jihokorejský Parazit. Ceny získali také herci Brad Pitt a...

Napřed dezinfekce, pak manželka, šokoval Tomáš z Výměny svými prioritami

Jestli se televizním divákům zdál Tomáš z Výměny manželek jako docela starostlivý otec, při závěrečném setkání obou...

RECENZE: Pád až na nula procent. Snímek Chlap na střídačku je nestydatost

Třebaže kritikovu odolnost už zocelily Špindl 2, Ženská na vrcholu, Šťastný nový rok či Příliš osobní známost,...