Matně si vzpomínám, že jsem snadno ve školních lavicích převáděl čísla z jedné soustavy do druhé a přišlo mi to nějak jednodušší, než toto. Ale jak mě to tenkrát soudružka učitelka naučila, to už netuším. U tohohle musím nějak víc přemejšlet. Ale je možné, že se jen projevuje postupující demence.

Ona škola má jednu velkou výhodu - tabuli.

Nejlepší je, když člověk může kreslit obrázky a ještě je v reálném čase komentovat. To se v blogu bohužel napodobit nedá

Staženo, uloženo. Budu to číst po kouskách a po kouskách to budu vypouštět na děti. Máme tématu alespoň na pět snídaní. Díky moc!

Děti, jestli budete zlobit, tak na Vás vypustím hexadecimální příšerku

Já mám od soboty 8:00 do neděle 22:00 zakázáno přemýšlet, a teď Vy s tímhle ...

V takovém případě se nabízí řešení odskočit si k hraničnímu rozcestníku a tam si s chutí zapřemýšlet, plácaje se při tom do stehen. Jako to švícko z Pyšné princezny...

Jako bývalý programátor sálového počítače TESLA 270 jsem převod z hexadecimální do dekadické soustavy (a naopak) používal dnes a denně. To byla ještě dřevní (ale zlatá doba), kdy byly vyšší programovací jazyky ještě v plenkách a programy se psaly v nejjednodušším jazyce - Assembleru. Chyby v programu se pracně hledaly v hexadecimálním výpisu paměti (to už dnešní programátoři neznají). Ale na druhou stranu díky tomu člověk věděl, jak vlastně program v operační paměti přesně funguje, protože ho měl ve výpisu paměti celý jako na dlani, kde každé zapsané instrukcí odpovídal její kód v hexadecimálním tvaru.

O assembleru jsem slyšel, ale nikdy jsem ho nepoužíval. Ale zato jsem nosíval děrné štítky na matfyzácký počítač EC 1040, který zabíral celé spodní patro v budově na Malé Straně. Jo, a taky pamatuju parní lokomotivy

5^0 = 1 Protože

5^3 / 5^3 = 1 = 5^(3-3) = 5^0

Za 5 a 3 si můžete dosadit jakékoliv číslo.

Je to dostatečně krátké ?

Přesně tak

Tohle je asi nejkratší možné vysvětlení.

Dlouhé, dlouhé, je to tak dlouhé. Myslím, že ani jako student před třiceti lety bych neudržel pozornost až do konce. Co rozdělit text do dvou samostatných článků? Obsahově vynikající. Škoda, že dobří učitelé matematiky nemají dost času vysvětlovat problém takto obsáhlým způsobem.

Dlouhé? No to bych Vám přál vidět protáhlé obličeje mých bývalých studentů, když poprvé zmerčili tloušťku učebnice Calculusu.

Ale vážně. U dlouhých blogů má autor dvě možnosti. Napsat dva blogy a nebo roztrhnout blog do několika sekcí. Ta druhá mi přijde lepší, protože čtenář si přečte to, na co má čas, a ke zbytku se vrátí, když se mu to hodí. V tom prvním případě musí člověk na druhý blog čekat dobu neurčitou a nebo ho pak ještě pracně dohledávat.

zajíčku, já tě jednou zmlátím sekla jsem se u stromu a smíchy se nemůžu hnout dál

Sek sem, sek sem...

To jsem z toho teda jelen...!

Po přečtení zjišťuji, že přestávám zvládat i tu desítkovou soustavu.

...a počkej až se dostaneme ke geometrii.

To pak nerozeznáš čtverec od kružnice

Jo, jo - je to čím dál povedenější, ba přímo vymazlené. Konečně mám představu o bitech, bajtech, komprimaci, takříkajíc zevnitř.

Samože i to ostatní vč.tabulek je poutavé!:-)

No, a nebudu, jak čtu v diskuzi, originální, když napíšu, že mě velmi zaujala nultá mocnina kladného čísla - 1. Asi tím, že nemá žádnou biflovací poučku, a stačí říct...proto:-)))

Takže sečteno, podtrženo - díky, Honzo!

Ještě, že tě máme!!!:-)

No s tou poutavostí bych to zase tak nepřeháněl. Aby ses pak vůbec od těch hexadecimálních čísel dokázala odtrhnout...

Klobouk dolů, že tomu rozumíte a ještě o tom umíte psát. Mentálně jsem se ztratil někde v třetině článku, ale věřím Vám, že máte pravdu. Ale stejně jako pan Kula si odnáším poznatek o nulté mocnině každého čísla s hodnotou 1.

Díky za návštěvu. Tohle rozhodně není blog na souvislé přečtení. Pokud o tom člověk nic neví, tak to chce číst po částech.