Kdo neskáče, není veverka!

Myslíte si, že nás veverky nejvíc rajcuje čerstvě odhozený obal od kešu másla, popřípadě mimořádně ladný přeskok z větve na větev? Kdepak. My jsme nejšťastnější, když se nám podaří napálit střílenej centr z první rovnou do vinglu.

O tom, že zvířátka mají lepší fyzičku než celá Barcelona s Realem Madrid dohromady asi není třeba vést diskuse. Zatímco pro člověky je sportovní vyžití jen jakousi nadstavbou - jednou z možností, jak vyplnit volný čas či prostředkem, jak se napasovat do loňských plavek - pro nás je sport doslova otázkou života a smrti. Jak by asi dopadla obézní kuna, která by se při záškodnické výpravě za vajíčky vzpříčila v plotě? A dýchavičná gazela by také jen stěží unikla lvu, který se právě rozhodl skoncovat s dietou. My, co jsme váhově handicapovaní, holt nemáme jiného zbytí než naplnit Coubertinovské heslo: "Není důležité zvítězit, ale rychle utéct".

V našem lesíku máme s panem baronem jen pozitivní zkušenosti. Na poslední olympiádě získala naše reprezentace hned čtyři medaile. Medvěd Bručšnajdr vyhrál suverénně řecko-římský zápas, vydra Vydrová přivezla z plaveckého stadionu stříbro a žabák Rosnička dosáhl na bronz ve skoku dalekém. A aby toho nebylo málo, spojený tým vrabců a holubů přidal druhé zlato v synchronizovaném zobání z chodníku. Skvělou bilanci naší výpravy tak poskvrnil pouze lenochod Hadraba, kterého chytly křeče, když musel popolézt k sousednímu stromu. A to se holedbal - pacholek - že zaběhne hladkou stovku za dva dny!

Bohužel, o sportovní specializaci zvířat kolují mezi lidmi nehezké předsudky, ba přímo stereotypy. Devět z deseti expertů má za to, že vynikáme pouze v přespolním běhu. A my, veverky, možná ještě ve šplhání či skoku na laně (přitom, kdo dával na základní škole pozor, ví, že to je spíše doména jelenů). Nicméně skutečnost je taková, že prakticky všichni obratlovci jsou velkými vyznavači  fotbalu. A neříkejte, že jste nikdy neslyšeli o naší pralesní lize? To je přece daleko věhlasnější soutěž než nějaký Pohár mistrů evropských zemí.

Pravda, na trávníku to občas trochu zaskřípe. Koně mají sice velikou hlavu, ale taky hezky paličatou a předpisový podkovy se špuntama si neobujou ani za metrák ovsa. Vlci zase když dostanou žlutou za prokousnutí míče, tak začnou strašně výt a v tom blázinci se vůbec nesoustředíte. To se pak kolikrát do ofsajdový pasti chytnou i myši. Největší holomajznu jsem ovšem zažila loni v Poháru živočichů do 20 centimetrů, kde jsme ve druhém kole vyfasovaly užovky. Sice jsme vyhrály 37:0, ale tak mizernou kopací techniku jsem neviděla od tý doby, co jsem byla na brigádě v Pozemních stavbách.

Cože? Že hadi nemůžou kopat, protože nemaj nožičky? Hele, s logikou na mě nechoďte... To by pak nejlepší čutálisti museli bejt hlavonožci, protože ty maj nožiček kupu a ještě hlavu na hlavičkování. A víc už nic. Na rozdíl od ostatních zvířátek s sebou nemusej po hřišti vláčet různý nepotřebný části těla jako je břicho, zadek, ramena, vemena, krk, prsa a hlavně ruce. Každý obránce vám potvrdí, že ruce jsou ve vlastním vápně poukázka na průšvih.

Jednou jsme taky zkusily hrát s lidma. Nastoupily jsme proti dívčímu internátu Pyšely. Jenže jak nás soupeřky zblejskly, vyškrábaly se na bránu a začaly pištět, jako by jim třídní učitelka zabavila šminky. Tím překročily nejen pravidla hry, ale také doporučenou nosnost břevna. Když se prach rozptýlil, zápas byl odvolán a mě strčili pro výstrahu do papundeklový krabice jako nějakýho raubíře. Nakonec jsme si to s holkama musely vyříkat v hospodě, takže se dá říct, že jsme ten zápas vyhrály konzumačně. Ale od tý doby hrajem s lidma maximálně tak korespondenční pexeso. Fotbal pouze se zvířátkama.

A že je to někdy vo držku.

Při posledním zápase proti ježkům jsem se snažila prosmejknout mezi dvěma urostlejma stoperama a auvajs! Takhle nějak se musí cejtit právě posečenej jetel v obraceči sena. V boku mě píchá ještě dneska. A náhradníci z lavičky na mě škodolibě pokřikovali, jestli bych jim ve volném čase nechtěla dělat jehelník. Ale nestěžuju si. Jedna moje známá z Indie dopadla hůř. V Kalkatě hrály místní veverky s výběrem slonů a ona se, chuděrka, po jednom takovým vošklivým šlapáku už vůbec nezvedla ze země. Ani nevolali doktora a rovnou ji odvezli do Herbáře slávy.

Takovej je život - prostě hrajeme s kým se dá. Onehdá přišel náš svazovej náčelník - jezevec Pelta - a že jedeme na Písecko, kde máme nastoupit proti kaprům z SK Tálinskej rybník. Já se mu to pochopitelně snažila rozmluvit. "Pocem, jezevec, co blbneš? Pod vodou se přece nedá hrát", povídám mu. Ale von hned, že to zmáknem a že má s podvodným fotbalem bohatý zkušenosti a kdesi cosi. Tak my tam teda v neděli odpoledne stojíme na mělčince v neoprénovejch dresech, sifonový bombičky na zádech, řasy se nám zaplítaj do šněrování, ale po rybách ani vidu ani slechu. Jenom Pelta na břehu s mobilem v ruce furt někomu telefonuje a vyptává se, kdy už připlujou ty kapříci. No prostě blamáž na druhou.

Našimi tradičními rivalkami jsou Lasičky. Bože, jak já ty primadony nafoukaný nesnáším! Nacvičujou standardní situace s bukvicema Adidas a hned si myslej, že maj na Bundesligu. A ještě se pak u studánky vytahujou, že je trénuje sám kozel. No to je toho. Nás zase trénuje straka. Díky tomu známe spoustu fíglů, jak soupeři ukrást balon. Však jsme jim taky v posledním derby daly bůra. No zkrátka Veverky-Lasičky, to je něco jako Sparta-Slávie. Nesmiřitelní až za hrob.

Letos si ale docela věříme. Tvrdě jsme zapracovaly na individuální technice a v zimním přestupovým termínu jsme zlanařily jednu italskou veverku v menopauze za účelem zlepšení přechodový fáze. Nová spoluhráčka se jmenuje Nutella a je to špílmachryně k pohledání - skvěle rozehrává, trestňáky kroutí jak píďalka, akorát dozadu je trochu slabší. Trenér v kabině dost nadával, když jí při posledním mistráku podél lajny několikrát utekla želva.

No a konečně jsme se dostali k tomu, proč vám vlastně píšu. Dneska večer hrajeme na turnaji důležitej zápas s Krocanama, tak nám držte palce. V novinách psali, že jejich obrana bude setsakramentsky tvrdej oříšek. Tak na to se teda těším. A protože se jedná o mezinárodní zápas, zmínku o utkání najdete i na oficiální stránce UEFA:

June 21, 21:00 - Bohemians Squirrel versus Besiktas Turkey

A nezapomeňte: "Kdo neskáče, není veverka! Hop, hop, hop, hop!"

S pozdravem, Čiperka Pizzizubková (levé křídlo a kapitánka mančaftu)

+++

Související články:

Můj tatínek byl veverka. Ale slušná veverka.Rasismus? Druhismus!Polojasná zpráva z multikulturního lesa