"Řeháčku, ty pódšivko, dovezli ti uhlí" zavolám klidně přes celý dvůr, aniž bych vzbudil labutě, žebrající kus žvance v Hospodě u tří Kocourů.

Jo ... a sloveso uhranout pochází z angličtiny ... základem je samozřejmě hrana. Ten, kdo se ocitne na hraně, má možnost nedokonavého pádu do bezedné hlubiny "uhranout" nebo se dokonavě zachrání "uhranin".

Labutě uzené na čerstvě přivezeném uhlí, specialita šéfkuchaře od tří Kocourů. Tak už vím, komu zvoní hrana.

A s tím 5. pádem kolikrát závisí na jménu. U některých jmen mi tam ten pátý pád naskakuje ochotněji než u jiných. Třeba zrovna u tebe bych byl na rozpacích, zda "pane Štosele" nebo "pane Štosle". A u kolegy Mitha bych se už rozpakoval jak po návratu z letní dovolené.

Přiznávám, pátopádový chvat občas v diskusi použiji, ovšem jen jako obranný manévr vůči příliš namachrovanému spoludiskutéru. Jinak, čím jsem starší, tím více mi připadá oslovení s 1. pádem nedůstojnější češtiny i dotyčné osoby. A to si pamatuji, jak jsem se potají ještě před dvaceti lety uculoval, když nějaký starší kolega zastával důsledné pátopádnictví.

On ten pátý pád má něco do sebe. Já jsem se s ním setkal poprvé když kmotra liška volala do řeznictví "pane Špejlíku" a už jako kluk to na mne dýchlo takovým prvorepublikovým kouzlem. Ale tak jako mám jiné boty na koncert a jiné do lesa, řeším to většinou podle situace.

Jo čeština to je pěkně zapeklitý jazyk... bych mohla vyprávět: např. jsme tuhle řešili, jaký je rozdíl mezi "donašečka" a "dohazovačka" (postava Frosiny v Moliérově Lakomci). Studenti připustili, že tenkrát nebyla v této placené službě "dohazování manžela/manželky" zahrnuta "donáška" (cash and delivery) až do domu. S tím "donášením" šatstva po starší sestře mám osobní zkušenosti, ale jak to vyřešit češtinářsky taky netuším (mimochodem, na svou sestru jsem nikdy nedonášela, i když jsme se tu a tam sestersky pěkně porvaly).

Jo a tou blogerkou, co se kdysi opovážila do titulku napsat "matyka", jsem byla já - sklidila jsem pár nelichotivých komentářů, takže jsem to opravila (proti své vůli) na "matika".

Díky za milé pobavení.

Jé, to jste byla vy. Já se to snažil dohledat Googlem a nepovedlo se mi to.

Já jsem naštěstí po své sestře nic donášet nemusel, anžto byla mladší. I když občas nějaký ten svetr jsme si možná prohodili.

Pěkné, pěkné, zvláště ty vizualizace.

Jen jedna poznámka: Umakart (zkratka z umělý kartón) je cítit docela dost. On se už moc nevyrábí, takže člověk většinou potká jen nějaké desítky let staré a vyčichlé desky. Ale pro připomenutí jeho vůně - stačí jej rozlomit.

Díky za poznámku. Jen co na nějaký umakart narazím, rozlomím ho a fetnu si.

Takových myšlenek, co jsem měla cestou Tvým blogem...jako zdatná plavkyně v jazyce českém. A neudržela jsem jich moc. Asi začínám plavat i vlastní pamětí. Je pravda, že zrovna dneska jsem se ujištovala, že múza je s čárečkovaným u (kroužek by mne tam vůbec nenaštval) a představ si, že to bizarní jsem dlouhé roky (ostuda) psala špatně.

A to ani nemluvím o tom, že takové přechodníky (třeba), raději ani nepoužívám...

No, hlavně...bezvadně napsáno. Díky.

Ty přechodníky jsem si zrovna nedávno někde přečet, takže už se mi s nima žije líp.

U nich je vidět, že se u poměrně vzácného prostředku prostě nevytvoří takový ten jazykový instinkt, který člověku zabraňuje napsat "ona byl hodný". "Ona, zkoumaje své možnosti, byla hodná" mi prostě nezní vysloveně špatně (i když už teď vím, že to špatně je - má tam být "zkoumajíc"). Ale instinkt to klidně prochrápe.

Jo, a já jsem až donedávna psal "reflektář" místo "refektář"

Tedy Vy jste mě uplně uhranul, jak přemýšlím nad uhranutím... Není to tak, že nedokonavý vid není proto, že ten děj neexistuje? Když na nás někdo zle kouká, nebo má "divný voči", ještě nevíme, jestli nás uhrane nebo ne. Je jen výsledek - uhranutí konkrétní osoby/zvířete. A dopředu nemůžeme říct, jestli původce zlého pohledu zrovna koná uhranutí nebo ne, protože nevíme, jestli Franta jeho uhrančivému pohledu podlehne nebo ne... Děkuji za krásnou procházku zákoutími jazyka českého.

No, myslím, že máte pravdu. Některá slovesa prostě ten opačný vid asi nemají, respektive ten vid by poukazoval na činnost, která je z pohledu praktického irelevantní. To jsem si na začátku jen trochu zakašpařil.

O českých slovesech skvěle pojednal Pavel Eisner v Krakonošově zahradě (nejdostupnější asi Rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině).

Díky za tip. Od Eisnera jsem četl pouze Tvrz a Poklep, takže se po tom při příští návštěvě rodné hroudy poohlédnu.

Páni, já jsem o vašich jazykových článcích doteď vůbec nevěděl. Paráda!

Díky za nákuk. Ono se to téma už poměrně vyčerpalo, takže Tvrzení už jen tak dohořívá.

Poslyš, HONZA!, ano uznávám...jsi chytrej, vzdělanej, a já před Tebou smekám. Ale zůstanu klidně pátopádnicí s výskokem z krabičky. Nakonec...je to určitý pohyb, že?:-))

Pěkně jsi to napsal. Mnohé z toho, co se ti díky češtině honí hlavou, by ti odtajnil doc.Oliva:-))

Jo, ono by možná stačilo, kdybych si ta Pravidla pořádně přečet. Tak snad se k tomu jednou až budu v důchodu dostanu... Tož pátopádnicím zdar.

A je od Vás dobré, že jste při průzkumu ohledně jména Hugo vynechal třetí možnost, někdejší, ale byvší - Hugona. (Užito snad naposledy v r. 1972 ve filmu s Vlad. Menšíkem - Jsem přece šofér!, Hugo Mára osloven Hugone, jsi vrah!)

Díky za rozšíření. To jsem ani nevěděl.